Eurocamp Maďarsko 2024

Tisíce mladých v Maďarsku: Eurocamp Royal Rangers

Dlouhých osm let trvalo, než se v létě tohoto roku znovu konal Eurocamp. Největší a nejdůležitější akce Royal Rangers na evropském kontinentu, pořádaná každé čtyři roky. Po Eurocampu 2016 v polské Vratislavi jsme se těšili do Švýcarska 2020, ale pak přišla pandemie nemoci Covid-19 a všechno bylo jinak. Švýcaři svůj ročník zrušili bez náhrady a čekali jsme dál. Konečně přišlo léto 2024 a my mohli vyrazit do Maďarska. Eurocamp se konal na rozlehlém poli severovýchodně od Budapešti, u města Veresegyház. Tedy v oblasti, kterou dobře znají milovníci závodů Formule 1 nebo fanoušci rakouské císařovny Sissi, jejíž krásný zámek Gödöllö stojí nedaleko. Právě tam se ve dnech 28. července až 3. srpna 2024 shromáždilo přes sedm tisíc členů RR z 29 zemí, převážně z Evropy, ale i ze Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a Asie.

Maďarsko je nádherná země a byla by škoda ji navštívit jen v rámci Eurocampu. Proto si česká výprava, čítající nakonec 180 osob, naplánovala třídenní tzv. předtábor s návštěvami některých zajímavých míst. Tedy podobně jako na Eurocampu ve Francii 2011 (a stejně jako ve Francii byl krajský velitel, s ohledem na své vzdělání v oboru historických věd, poctěn milostí českou delegaci po památkách provázet, byť – na rozdíl od Francie – byl v tamních končinách poprvé v životě).

První den jsme vyrazili do národního parku Dunaj-Ipeľ v ohbí Dunaje. Tam jsme si prolezli královský hrad Visegrád, tyčící v monumentální poloze nad okolní krajinou. Poté se větší část výpravy vydala na túru do hlubokých údolí místní vrchoviny. Menší část, s malými dětmi, navštívila trosky římské pevnosti Pone Navata, dále mohutnou středověkou Šalamounovu věž u Dunaje, kde jsme potkali i výpravu z Izraele, a největší maďarský skanzen u města Szentendre.

Druhý den jsme vyrazili k jezeru Balaton, a jelikož byla sobota, už doprava po dálnici z Budapešti k Balatonu stála za to. Cenná zkušenost pro české řidiče, pokud si myslí, že kolony a uzavírky jsou jen na naší D1. Odměnou za trýznivou dopravu však byl nádherný pobyt u jezera (v našem případě v letovisku Siófok), který si užili děti i dospělí. Poslední den jsme strávili v Budapešti. Naše výprava se už pořádně rozrostla, a tak jsme museli prohlídku města zredukovat na procházku po památkách UNESCO, od Budínského hradu až po Andrássyho třídu a katedrálu sv. Štěpána. Večer pak začínal samotný Eurocamp.

Program Eurocampu byl velmi bohatý a prakticky nebylo v lidských silách absolvovat všechno. Na každý den připravili organizátoři množství aktivit, od různých her a soutěží přes nejrůznější semináře a další vzdělávací akce až po prosté návštěvy ostatních výprav, které se účastníkům snažily různými způsoby představit svoji zemi a kulturu. Jednou z nejpopulárnějších forem bylo samozřejmě jídlo a člověk žasnul, co všechno dokázali kuchaři vykouzlit v polních podmínkách. Vrcholem každého dne pak bylo večerní setkání všech účastníků, kdy program probíhal anglicky s německým překladem. Den potom zakončovaly mimořádně oblíbené večerní kafetérie, probíhající až do půlnoci.

Významnou složkou programu byla samozřejmě duchovní část. Téma letošního ročníku znělo „You are“, tedy „Ty jsi“. V rámci společných večerních programů jsme mohli slyšet, kým pro Boha jsme, každý jeden z nás. A také podněty k zamyšlení, kdo je vlastně Bůh pro nás. Tato shromáždění se nekonala v obřím stanu, jak bývalo zvykem v předchozích ročnících. Pro Veresegyház organizátoři připravili (ještě větší) arénu pod širým nebem. Což bylo, pravda, řešení poněkud náchylné na případné rozmary počasí, ale díky Bohu se nad námi po většinu dní klenulo jasné nebe. A naopak, velká vedra znamenala pohotovost pro zdravotnickou službu. Zvláště některé sportovní aktivity byly v horkém letním počasí velmi náročné. Příjemné prostředí potom zavládlo po západu slunce, kdy dobíhal duchovní program v aréně a navazovaly již zmíněné noční kavárny v jednotlivých vesnicích. Pro úplnost dodejme, že česká výprava rozbila své stany ve vesnici č. 7 „Rysy“, kterou sdílela s výpravami z Polska a Ukrajiny. Jména stanových vesnic byla letos určena podle nejvyšších hor evropských států.

Veliký dík za skvělý Eurocamp náleží zvláště maďarským organizátorům, kteří odvedli skutečně vynikající práci. Rovněž vedení české výpravy se dvěma Petry v čele (národním velitelem Machalcem a kancléřem Ohlídalem) vše zvládlo na jedničku a pochvalu zasluhují i zdravotníci pod velením dr. Lenky Kovářové, kteří sice měli občas plné ruce práce, ale díky Bohu s ničím vážným. Pro všechny účastníky byl Eurocamp znovu mimořádnou zkušeností i povzbuzením a již se velice těšíme na Eurocamp 2028 ve Španělsku. Hlavní poděkování ale patří našemu Pánu a Spasiteli, který nás chránil nejen při „cestě tam a zase zpátky“, ale i během veškerých aktivit.

Josef Jan Kovář – Jožka
Krajský velitel RR Jihomoravského kraje

Pozn.: Článek byl v upravené podobě publikován v časopise „Život v Kristu“ 11/2024.